DENÍK DOMŠKOLÁKA, aneb homeschooling po česku, 3.díl

DENÍK DOMŠKOLÁKA, aneb homeschooling po česku, 3.díl

ŠKOLA PRO DĚTI ČI RODIČE?

Někdy se ptát sama sebe, komu domácí vyučování přináší více, dětem či pedagogovi – dobrovolníkovi? 

Je únor, a po lednu, kdy jsme byli plní sil, opět odpadáme jako zralé hrušky. Chřipková epidemie řádí všude, nejen ta klasická, nýbrž i střevní, na kterou se vážou další a další breberkoidní komplikace. Je mi úzko z pomyšlení na to, že odvážím kýchajícího Edu do lesní školky, když je venku minus 7. Zázemí mají teplé, dokonce si zapálí krb, ale být venku osm hodin denně v tomto počasí…

Co se však stane, když necháte uvědomělé, snaživé a ambiciózní domácí sedmileté školačce čtyřletého šotka neustálé brebentícího a bojujícího s dinosaury, kteří po chvíli nepozornosti létají po celém domě?

Ráno vypadalo v pohodě, do růžova jsme se vyspali. Pak se naše školačka nechala svést na vlnu hry tajných agentů a lovců dinosaurů a ještě v půl desáté se mě snažila přesvědčit, že se zatím necítí na učení. Tady jsem pochopila, že zkouší hranice… Dostali dalších deset minut na hru s dohodou, že poté půjde každý za svým posláním. Adrianka k psaní a malý šotek za svými dinosaury. Šotek se odporoučel do horního pokoje a užuž to vypadalo, že dohodu dodrží aspoň do oběda. Zatímco jsme se školačkou zvládly diktát psaným písmem a dostaly ke slovním druhům, malý šotek nám přišel dělat společnost s žádostí, že urgentně musím nahoru mu s něčím pomoct. Po té, co jsem se dostavila na místo určení, pochopila jsem, že musím hrát roli zlých dinosaurů a bojovat. To nevypadalo na rychlou akci. Celá akce však nebyla slučitelná se společnou představou domácího vzdělávání….Co s tím? Polkla jsem. Dostavily se výčitky, že se přeci chci věnovat oběma svým dětem a že by Eda mohl strádat…Pak jsem se vzchopila. Hlavou mi problesklo asi 1001 aktivit, kterým by se Eda mohl věnovat u našeho improvizovaného psacího stolu. S rozhodností jsem se vydala k obršuplíku s plastelínami. „Edo, co kdybys šel za námi a hrál si na stole s plastelínami? Můžeš krájet, tvarovat, tvořit…“ „Tak jo, mami.“ Zněla odpověď a mně se výrazně ulevilo.

Nejdůležitější na světě je zabavit šotka. A to se povedlo  Se školačkou jsme pak zvládli 6 slovních druhů, teoreticky i analýzu slov ve větě. Diktát si občas, v době, kdy jsem musela pomoci šotkovi s tvarováním plastelínového hydrantu, diktovala sama a věty si vymýšlela … Super poznání …. co si sám neuděláš…. 

Před obědem zvládly ještě děti hru na tajné agenty a psali mi vzkazy. Já si mezitím dodělala účto. A všichni byli spokojení 

Po obědě mi děti asistovaly na kurzu dětské jógy, zopakovaly si Pozdrav Slunci a jednohlasně si stěžovaly, že ten dospělácký Pozdrav je teda MASO. Po vytíženém pracovním dni se šotek nechal slyšet: „Mami, já si dám snídani a pak bych chtěl odpočívat u Doby Ledové.“    Pohyb v měřitelném časoprostoru je pro něj ještě vzdálená budoucnost … ale já si říkám, nejlepší je škola životem. A že jsme s Ádou nezvládli plánovanou geometrii? Nevadí, zítra je taky den a šotek bude s námi… 

Co jsem dnes pochopila? Že když už ztrácím pevnou půdu pod nohama a pokouší se o mně zoufalství, stačí se na chvíli zastavit….nadechnout zhluboka a zamyslet se nad tím, co má skutečnou HODNOTU…. A TOU JE ČAS STRÁVENÝ S DĚTMI, BEZ TLAKU, KŘIKU a zbytečného STRESU.

VŠECHNO, CO JSME DNES DĚLALI, JSME DĚLAT CHTĚLI A SAMI JSME SI TO ZVOLILI….

Autorka: Mgr. Lucie Vybíral Pastrňáková – lektorka jógy a jógové terapie pro děti a dospělé, autorka knihy Mateřství a seberealizace (pod pseudonymem Lucie Nobis), spoluautorka projektu Být ženou mě baví

Komentáre
  • Nadpis formuláře

    Text formuláře

  • Kategorie